"Aha,"

odtušil Gunvald Larsson. "Jakou například?"
"To je tajemství," odpověděla paní Assarssonová. "Ani my manželky jsme se to nesměly dovědět. Některé spolky toho druhu mají takovou zásadu. Působí pouze ve skrytu."
Martin Beck na sobě ucítil Gunvaldův pohled a zeptal se:
"Nevíte, paní Assarssonová, kdy váš pan choť z Narvské třídy odešel?"
"Vím. Nemohla jsem v noci spát a kolem druhé jsem vstala a nalila si sklenku, a když jsem zjistila, že Gösta ještě nepřišel domů, zavolala jsem Žvandovi, tak totiž říkáme Sjöbergovi, a ten mi řekl, že Gösta odešel kolem půl jedenácté."
Rozmačkala cigaretu v popelníku.
"Kam myslíte, paní Assarssonová, že váš muž tím autobusem jel?" zeptal se Martin Beck.
Assarsson se na něho úzkostlivě podíval.
"Jel samozřejmě k nějakému obchodnímu známému. Můj muž byl plný energie a své firmě se plně věnoval. Ture v ní má ovšem taky podíl - a velmi často měl obchodní jednání i v noci. Když někdo například přijel z provincie a zdržel se ve Stockholmu jenom přes noc..."
Zdálo se, že ztratila nit. Zvedla prázdnou sklenku a zatočila jí mezi prsty.
Gunvald Larsson horlivě zapisoval. Martin Beck natáhl nohu a masíroval si koleno.